Životní změny

Když jsem byla na mateřské s Vítkem, měla jsem pocit, že mi musí někdo pořád pomáhat, hlídat, starat se, prostě dělat pro moje miminko a pro mne co nejvíc. S druhým mimčem je to dost jiné.V kombinaci s Vítkem je zatím nikdo pořádně nehlídal. Vítek sám  občas jezdí na víkendy k prarodičům, ale Marečka ještě nikdo  prakticky ani v kočárku nevozil. Když jedu k mojí mamce, mám pocit, že jí to všechno nemůžu hodit na krk, tak mi vždycky alespoň jedna ratolest zůstane. Kávičku s kamarádkami si už vůbec představit neumím. Prostě nějak cítím, že začínám být ze všech životních rolí nejvíc "mamina".Zachovávám si ale dva večery v týdnu na cvičení. Uspím kojence a školkáka nechávám napospas jeho otci:-). Kolikrát ani nemá čas mi dát pusu, táta je prostě bůh. Stávám se nebezpečně závislou na svých dětech. O víkendu přijede babička a budou se s Míšou starat o kluky-já jdu poprvé od porodu do práce, ale nějak z toho nemám dobrý pocit. Asi je to normální, ale měla bych se nad sebou pořádně zamyslet...