Antivánoční

Jako dítě jsem Vánoce milovala. Připravovali jsme s bráchou dárky pro naše. Já vždycky navíc zorganizovala besídku. Brácha hrál ne harmoniku, já na housle, navíc jsem zpívala, recitovala básničky a vkusně moderovala. Celý advent jsem lepila, stříhala, malovala, pekla s mamkou cukroví, chodila do místního "chrámového sboru" a nacvičovala "Rybovku". Těšila se na dárky, balila dárky pro celou rodinu. Řešila vánoční stromek, zdobila stromek. Vystupovala na různých vánočních posezeních pro ženy, pro důchodce. Prostě prosinec byl můj měsíc. Radost mi kazilo akorát to, že jsem z důvodu"zatím to nemá cenu kupovat, protože z toho vyrosteš "( ani ve 20 letech), neměla vhodné kozačky a kabát ke společenskému oblečení.
Roky ubíhaly a je ze mne "mladá paní". Celá rodina očekává že: nakoupím a hlavně VYMYSLÍM dárky("kup mi něco pro Toho, já nevím co mám koupit..."), udělám výzdobu, napeču cukroví, připravím vánoční tabuli a pod stromečkem namalovaná a oblečená zahraji na kytaru a zazpívám vánoční koledy a říkanky se svým dítětem. A letos se stalo to, co asi muselo:NENÁVIDÍM VÁNOCE. Netěším se. Včera večer jsem šla z plovárny a oklikou obešla vánoční strom i stánek s punčem. Dárky už mám přes net doma. Nechci chodit do nákupních středisek a poslouchat koledy, nechci péct cukroví, nechci koledy zpívat ani hrát, nechci uklízet, nechci péct kapra, dělat salát, nechci si rozbalovat vlastnoručně nadělený dárek-kupsiněcotadymášprachy. Jediné, na co se těším,jsou Vítkovy rozzářené oči,až si rozbalí tolik vytouženou dětskou kuchyňku, kterou musím všude vysvětlovat a obhajovat...