(PS pro tetu Lůco: Jak jsem Ti včerav Lídlu tvrdila, že mám máslo doma, tak jsem ho měla, ale asi jenom čtvrtku, tak jsem ho kupovala dneska ráno-extra jsem pro něj hnala ze školky do Tesca...:-) )
Vám všem, dámy, co jí děláte častěji, bych se chtěla hluboce poklonit a vyšvihnout poklonu. Já ji tedy častěji asi dělat nebudu - toto skutečně není dezert pro můj životní naturel...:
Rozmixovala jsem 200g másla s 15 dkg cukru a postupně přidala 1/2 kg tvarohu a můj stařičký Zelmer to ne a ne utáhnout, takže jsem vzala vařečku a jala se tuhou hmotu ručně šlehat, až mi paže umdlévaly.
Dala jsem na alobal 3 řady BeBe po sedmi kouscech a jala se na ně polovinu hmoty roztírat. Několik sušenek jsem rozdrobila úplně a některé jen trochu...
Druhá vrstva sušenek a krému už nebyla tak problematická. Na ni jsem položila 2 banány a jala se s pomocí alobalu opatrně zvedat strany, aby mi vznikla střecha, čímž jsem dílo zkázy rozdrobených sušenek dovedla k dokonalosti. Nelžu, fakt v celku po stranách nezůstala jediná.
Naštěstí to překryla čokoládová poleva.
Celé mi to trvalo skoro hodinu, bylo z toho neskutečně bordelu. Mareček mi rozmachťal sušenky co padaly na zem po celé kuchyni a a já přibrala zpátky ta 2 kila , co jsme za posledních 14 dní shodila tím, jak jsem oblizoval tu neroztíratelnou hmotu.
Nicméně výsledek je vynikající, střecha úplně výtečná, ale já na ní budu jezdit k Vám a budu s sebou vozit dorty a kynuté koláče, které jsou mnohem méně pracné.... A vy už mi laskavě netrvrďte, že neumíte vařit. Jasný?
Žádné komentáře:
Okomentovat