středa 13. dubna 2011

Co se člověk dozví po 30letech

Dneska dopoledne jsem si koupila nové kalhoty ve slevě a se slevou, protože jim chyběl knoflík.Dala jsem za ně 250kč. Pochybný původ provází samozřejmě i pochybná kvalita , a proto jsem na nic nečekala a vzala je rovnou do místní správkárny, aby jim vyměnili zip, protože se prostě rozjíždí.  Obsluhující pán je přijal.
Ve tři hodiny odpoledne telefon. Volá pán, co vyměňuje právě ty zipy, že ten zip není rozbitý a nerozjíždí se.
Chvíli jsme přemýšlela co mám dělat a moje zvědavost vyhrála nad mateřským pudem. Spícího Vítka v místnosti jedné a řvoucího Marečka po očkování v místnosti druhé jsme zanechala vlastnímu osudu a na kole kmitala ob několik paneláků.
Pan vedoucí je zřejmě veselá kopa... Hned se mě ptal, co jako umím, když ani nepoznám rozjíždějící se zip, že doufá, že mám  alespoň pět dětí (grrr-tyhle šovinystický kecy mám úplně nejraději) a předvedl mi, že když se jezdec zipu "zaklapne"úplněně k zipu, tak se nerozjíždí...

Poděkovala jsme mu, vzala kalhoty a vypadla jak cukrář.Pro příště už tam rozhodně nepůjdu, i když radu k nezaplacení jsem doma vyzkoušela na další dvoje džíny a fakt se ty zipy přestaly rozjíždět. Že bych opravdu nebyla tak tlustá, jen blbá?

Žádné komentáře:

Okomentovat