pondělí 25. října 2010

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčků

Kdysi dávno, když jsem dostudovala vysokou školu, jsem se zařekla , že už nikdy nebudu číst nic o 2. světové válce . Tak tu máš čerte kropáč a je to tu. Takhle knížka se svým zařazením  původně tvářila jako červená knihovna. Proto mě moc překvapilo, když v mojí oblíbené knihovně byla zařazena úplně někde jinde.
Pohltila mne hned úvodní kapitola, protože když jsem dostudovala vysokou školu, jsem se zařekla, že už nikdy nebudu číst knížky "bez děje", ale bylo mi jasné, že tahle kniha ve skutečnosti tak červená nebude. Popisuje především Normandské ostrovy ve válečných letech, kdy byly okupovány německou armádou...Je psána formou dopisů-je to nezvyklé, ale vůbec to nevadí, ba naopak to způsobuje rychlý spád děje- a to já ráda.
A abych nezapomněla, končí happy endem, takže pro kojící a hormony zmítané matky naprostý ideál...

Myslím, že jistý pan doktor z jihočeské univerzity by jí nazval "šitem", no ale jako co..:-), kvůli němu opravdu znovu Noc s Hamletem už nikdy v životě číst nebudu...

Žádné komentáře:

Okomentovat