Po nezdařeném odpoledním spánku jsme ve tři odpoledne nasedli do trolejbusu číslo 1 a vyjeli směrem na nádraží, kde jsem potřebovali přestoupit do trolejbusu 39, který odjíždí směr Suché Vrbné.
Už jen samotný přestup je velice komplikovaná záležitost. Toho člověka, co vymyslel, že kvůli objížďce se musí přestupovat napříč čtyřproudovou silnicí s kočárem , protože do podchodu prostě sjezdy nějak zapomněli udělat bych to za trest nechal denně přestupovat alespoň 2x. Na tento přestup máte přesně 3 minuty. Takže jsem utíkali na lanovku k přechodu u vlakového nádraží a odtud , ano, na nejvzdálenější zastávku od nádraží, která snad existuje .... Schválně jsem tuhle trasu hodila do měřiče tras a ano, má přesně 400metrů....:-)))
Nicméně nejsme žádní saláti a navíc jsme výborní běžci, takže jsme to za 3 minuty dali, jooooo!!!
Vystoupili jsme na točně v Suchém Vrbném , občerstvili se točenou zmrzlinou a ulicí J.Hory se vydali vstříc knihovně. V jedné z přilehlých zahrad jsme objevili trpasličí ráj. Na upravené zahrádce bylo k vidění několik zvlášť vysoce umělecky ztvárněných trpaslíků i s jejich domečkem vedle leknínového jezírka se zlatými rybičkami, po kterém plavalo několik umělohmotných kachniček (velice mne mrzelo, že s sebou nemám foťák...). :-)))))
Místní knihovnu jsme našli bez větších problémů, na jednom z plotů byl dokonce ukazatel kudy, zřejmě lidé navštěvující toto zařízení nejsou příliš orientačně zdatní...:-)))
V knihovně jsem vyřídila, co jsem potřebovala. Paní knihovnice byla velice milá, děti mi hned odebrala a odvedla je do dětského čtenářského koutku. Upřímně na takové jednání opravdu zvyklá nejsem, takže mne to jen mile představilo. Celá knihovna se celkově tvářila jako velice baby-friendly. V dětském koutku bylo několik malých tabutretků na sezení a volně přístupná leporela umístěná v dřevěných bednách. Kluci tam vydržely víc jek půl hodiny. Mezi tím se tam vystřídalo několik matek se stejně starými dětmi. Celá budova je umístěná v areálu bývalé mateřské školky, takže má dokonce i bezbariérový vchod a pískoviště těsně před vstupem. Kluci odcházeli se svými úlovky, Mára si prvně sám vybral knihu "Míša bagristou" a četl ji celou zpáteční cestu :-).
K nádraží jsme se vraceli pěšky, přešli přes lávku nad nádražím, viděli mnoho jedoucích i stojících vlaků a těsně pod lávkou potom stál úplně stejný bagr, jako měl Mareček ve svojí knize. Co více si matka může přát...:-)
Od nádraží jsme se svezli 5 za taťkou do práce, v přilehlé Bille nakoupili vydatnou večeři, snědli ji v kanceláři a kolem osmé večerní jsme dorazili domů. Kluky jsem akorát vykoupala a naházela do postýlek.
Člověk by řekl, že to jednoho unaví, ale co myslíte, kdy ta moje milovaná háďata vstávala?
Žádné komentáře:
Okomentovat