Asi vážně stárnu. Třicítka je asi skutečný milník. Nikdy jsem svému věku nepřikládala nějaký význam. Vždycky jsem vypadala spíš na 15 než na 20. Na vysoké mně nechtěli v mnoha hospodách nalít, dokud jsem neukázala občanku. Ještě když jsem někam vyrazila bez Vítka, oslovovali mne slečnou a stále jsem byla malou roztomilou Klárkou.
Poslední dobou zjišťuji, že čím dál víc lidí mne neoslovuje Klárkou, ale Klárou. Nevím co to způsobilo, jestli moje moudrost, věk, vrásky a černé kruhy kolem očí způsobené permanentním nevyspáním, nebo klokaní kapsa, co se mi po dětech udělala na břiše. Fakt nevím, jedno je ale jisté- stárnu.
Jelikož moje uši jsou asi jedinou součástí mé osoby, která dětmi nevzala za své, slyším stále za roh. Slyším , co si přede mnou do telefonu kdo říká, dokonce slyším zřetelně i hlas z telefonu, když telefonuje někdo cizí v mé blízkosti, takže při psaní cvičné maturitní slohovky mými studenty mi neuniklo jejich rozebírání mojí osoby :-)
Asi jsem pány svojí nečekanou a neplánovanou písemkou až tam moc nenaštvala (koneckonců já tu nejsem od toho, abych známkovala, ale abych připravila, čehož se striktně držím), protože v jejich hodnocení jsem zas tak špatně neobstála. Debatu uzavřeli tím, že vlastně ujdu a hlavně "Starý koště dobře mete", což by mi asi mělo lichotit, ale přiznám se, že tohle je asi to jediné, co na učení vlastně dospělých lidí úplně příjemné není.....ale pořád lepší, než být na základce stále za krávu, ne-li za něco horšího...
Žádné komentáře:
Okomentovat