Lvíče

Mareček nám choří- dost dlouho, dost vytrvale a dost urputně. Má  vysoké horečky. Paní doktorka nakázala zchlazovat a  donést moč. Dostali jsme ampulku a maminka má chytat, nejlépe moč ranní. Vstávali jsem tedy v 5 ráno, vysvlíkla jsem Marečka donahata, hodila do koše počůranou plínku, nakojila, dala napít vody a posadila na zem a chytala a nic, tak do koupelny na studené dlaždice, nic, nakonec v půl sedmé mi Mareček únavou usnul na rameni. V sedm ho budím, kojím, jdeme  k doktorce-nic. Svlečeme u doktorky a zase nic. Doktorka je na mne naštvaná, že málo pije, že mu mám dávat víc pít. Lechtá ho, dává na něj studený stetoskop-nic. Tak jí říkám: Je to lev, on nebude čůrat, když my to chceme. Lékařka se culí a nevěří. Doma do desíti nic. Už začínám být mírně šílená. 5 hodin nečůral, nakojím, dám ho spát. Po probuzení je plína durch. Měním ji a jásám. Od té doby se počůral čtyřikrát. V nejlepší náladě vyhazuje věci ze skříně, ale čůrat na povel tedy nebude, ještě že už mne naučil jeho bratr. Asi začnu dávat školení ohledně lví povahy :-)